Cyklistický kurz
Na sklonku září proběhl cyklistický kurz devátých ročníků.
Cyklistický kurz je tradiční akcí školy, které se mohou zúčastnit žáci osmých ročníků. Vzhledem k proticovidovým opatřením neměli loňští osmáci možnost ho absolvovat, a tak jsme jim ho přesunuli na začátek devátého ročníku. Za celou organizaci a absolvování složitých vyjednávání v neustále se měnícím prostředí patří velké díky paní učitelce Romančákové, bez jejíž snahy by se cyklistický kurz jen těžko zorganizoval.
Celá akce začala v úterý 21.9., kdy žáky čekal přesun do kempu Stříbrný rybník. Projížďkou krásnou přírodou si žáci hned z rána našlapali pěkných 25 km. Poděkování patří manželům Suchým, kteří odvezli žákům veškerá zavazadla. Po obědě čekala žáky ještě projížďka, tentokrát se již rozdělili podle předchozích zkušeností s cyklistikou. A tak někteří večer usínali s našlapanými 60 kilometry. Kdo se na kurz nepřipravoval s dostatečným předstihem, již v tuto chvíli cítil, jaká část těla je pro cyklistu nejdůležitější.
Druhý den čekal na všechny celodenní výlet do 25 kilometrů vzdálených Holic. S příslibem deštivého počasí nakonec roztočili pedály i ti, kteří chvíli hledali neotlačené místo při nasedání na sedlo svého kola. Počasí se nakonec umoudřilo a pršelo až ve chvíli, kdy jsme byli všichni schovaní na obědě v Holicích. Déšť však přinesl velice zajímavou jízdu, a tak o blátivé úseky nebyla nouze. To že pohybová aktivita vyplavuje hormony štěstí, bylo vidět na každém, kdo toho odpoledne až večera přijížděl zpět do kempu. Při večerním táboráku bylo veselo opravdu všem a ani nevadilo, že nebyla kytara. Reprodukovaná hudba má také své kouzlo a talentovaných pěvců se našlo hned několik.
Třetí den se nesl na vlně odpočinku. Po absolvování dopoledních jízd dovednosti, kdy se všichni prezentovali velmi zručnou jízdou mezi nástrahami roztodivných překážek. Většina cyklistů pak překonala pana učitele Smetanu, který při předvádění trasy jednou až dvakrát ale ne třikrát upadl. Po krátké občerstvovací pauze se pak jel cyklistický duatlon, skládající se z jízdy a běhu. Uznání si zaslouží všichni, i ti, kteří si trasu ne zcela záměrně prodloužili. Po obědě se jednotlivá družstva rozjela na lehkou vyjížďku na kolech a prozkoumávali krásy okolní civilizace i necivilizace.
Cesta domů v posledním dni byla v pravém smyslu slova “výživná”. Po překonání nástrah hradeckých cyklostezek skrz městkou urbanizaci Hradce Králové jsme se vydali směr Jaroměř pěkně proti dosti čerstvému větru. A tak dojezd do Jaroměře byl plný euforie. Avšak ruku na srdce, komu se v tu chvíli nezastesklo, že tak skvělá akce končí?
Ať už si někteří během cyklistického kurzu jeli pohoda tempo nebo si sáhli na dno, nevzdal to nikdo, snažili se, makali, možná si i zakleli, ale nevzdali a překonali nejen celou trasu, ale v mnoha případech i sami sebe, a to je mnohem víc než být v něčem nejlepší, nejrychlejší, nejnamyšlenější. Ochota opustit svoji komfortní zónu a dělat něco, co je náročné, složité a má nejistý výsledek, je skvělá dovednost a zaslouží si velké uznání a respekt.
