Cyklistický kurz 8. ročníků
Na samém začátku června se uskutečnila již tradiční akce pro žáky osmých tříd a to cyklistický kurz.
Celá akce začala v úterý 31.5., kdy žáky čekal přesun do kempu Stříbrný rybník. Při projížďce krásnou přírodou si žáci hned z rána najeli pěkných 25 km. Pro některé z nich to již v tu chvíli byl vrchol letošní cyklistické sezóny. Velké poděkování patří panu Morávkovi, který se z řad rodičů nabídl, že na vleku odveze zavazadla dětí, a tak je v závěru první etapy čekaly nejen útulné chatky, ale i věci potřebné k tomu, aby si případně zajistili oběd nebo se oblékli do nepropoceného oblečení. Ovšem cyklistický kurz není dovolená u moře, na další otálení v chatkách nebyl čas. Po přestávce na oběd a nezbytně dlouhém času na odpočinek se již opět šlapalo do pedálů. Někteří prozatím v sedě, jiní již ve stoje, ale všichni společně absolvovali nedaleký výjezd do skanzenu v Krňovicích. Zde měli možnost připomenout si každodenní život našich předků a s povděkem vzít za to, že, i když namáhavá a pro některé partie bolestivá, může cykloturistika být, možná je, což v dobách minulých přes samou práci z důvodu zajištění si své vlastní obživy možné nebylo. S těmito myšlenky již znovu roztáčeli pedály. Tentokrát byl jasným cílem kemp, útulné chatky a pro některé postel, do které si mohou “žuchnout” a regenerovat, protože vrchol sezóny byl navýšen o dalších nejméně šestnáct kilometrů.
Druhý den byl naplánován výlet tedy správně cyklovýlet do 25 kilometrů vzdálených Holic. Jedná se o etapu, která svým profilem dává možnost cyklistům uvažovat o myšlenkách, které vedou k závěru, že ani při cestě tam či zpět se nejede tak často z kopce jako “pořád” do kopce. Otázka “když už tam budem?” bylo kouzelné zaklínadlo, které zajišťovalo, že za další zatáčkou bude nějaké další stoupání, a tak se tuto otázku nikdo neodvažoval vyslovit nahlas. A fungovalo to! Jelo se i po rovině! Z dojezdem do cíle, tedy zpět do kempu již nezářilo jenom Slunce na nebi, ale i úsměvy všech účastníků této celodenní etapy. Buďme však zcela upřímní, někteří v tuto chvíli přemýšleli, jak to udělají další den, když to jejich sedlo je snad to nejtvrdší na světě. “Bude možné to ujezdit další den ve stoje?” byla mantra před usnutím, kterou mohl rozřešit až rozbřesk dalšího dne.
Skladba následujícího dne dávala všem jistou naději. A nakonec se i ukázalo, že ekvilibristika stability na kole při průjezdu překážkami je ve stoje výhodnější. Při individuálním závodu již bylo zapotřebí na sedlo opět usednout, zafungovala však regenerace těla a zjistilo se, že mozoly jsou kamarád. Bylo vyhráno. Po obědě mohla proběhnout 25kilometrová etapa se zastávkou u rozhledny Milíř. Možná se ptáte, zda fyzická náročnost byla pouze ohledně sedacích kostí? Jistě ne, byly i další bolesti: kolena, záda, otlačené dlaně. Vše, co by se nemohlo zahojit, ovšem otisk, který si každý odnesl přetrval. Vzpomínky na to, že si společně celou akci užili, si osmáci budou pamatovat celý život. A to bylo cílem: “mít na co v dobrém vzpomínat”. Kdo by chtěl tuto radost sdílet, pak může navštívit galerii cyklokurzu na školním webu.
Poslední den běžel jako na drátkách. Všichni si zabalili svá zavazadla. Pan Morávek opět zafungoval jako skvělý domestik a naložil všechna zavazadla, která poté dovezl ke škole v určený čas. Průjezd Hradcem byl stejně precizní a plynulý jako organizace celého předchozího týdne. A ani poryvy větru nebyly tak rychlé jako tempo, které celý peleton nasadil. Jelo se tedy doslova “s větrem o závod”.
Co napsat závěrem? Zcela jistě poděkování všem žákům, že cyklistický kurz absolvovali a svým přístupem z něj udělali velmi pěknou a smysluplnou akci na začátku léta. A také poděkování všem učitelům, že se odhodlali takovou akci zorganizovat, tedy jmenovitě paní učitelce Stránské, panu učiteli Rückerovi, paní asistentce Hofmanové a panu budoucímu učiteli Teuberovi.
napsal Milan Smetana