Knihovnické minimum pro „Velkou Boženu“

I tento podzim se vystřídali všichni žáci 5.-9. ročníků naší školy na návštěvách v Městské knihovně v Jaroměři. Strávili dvě hodinky v příjemném prostředí mezi spoustou zajímavých i poučných knížek.

Když pošlete děti do knihovny , aby si zjistily informace potřebné k referátu, začnou většinou „frfňat“, že je všechno na netu a do knihovny to mají daleko. Ale když je do toho prostředí dostrkáte a čekáte, že rozdivočelý dav šesťáků prolétne knihovnou jako živelná pohroma a nebo skupina znuděných deváťáků zakotví na křeslech a bude postrkávat hodinové ručičky očima, budete se divit. Ti stálemobilní tvorové si začnou knížky prohlížet, listovat v nich, povídat si, co kde našli. Najednou se dozvíte, že i oni mají doma knížky, že sem někteří chodí i pravidelně, že jednoho baví to a jiného ono, že s tímhle spisovatelem se znal jejich dědeček,…. Někteří si vezmou knížku stranou a s chutí se začtou, další si ji rovnou půjčí domů. A kdyby se chtěl přece jen někdo nudit, paní knihovnice má připraveny zajímavosti – o vývoji písma, o tom, jak hledat v knihovně, jak využít počítačovou kartotéku při hledání zadaného titulu…..všechno pěkně názorně a děti si vše hned vyzkouší a po skupinkách plní úkoly. Takže ve výsledku ty dvě hodinky utečou jako voda.

Když to shrnu….nikdo se nenudil, informace padly na úrodnou půdu, přibylo několik nových čtenářů v městské knihovně a já nevěřím, že děti nečtou.